Svoji profesní kariéru se někdejší knihkupkyně rozhodla spojit s naší společností v roce 2012, je tedy s námi od samého počátku. „Práce v knihkupectví mne bavila, ale zaúřadovaly geny. Moje maminka pracovala na dráze celý život, a tak asi není divu, že i mne zlákaly vlaky,“ vzpomíná Monika na své začátky. I za pokladním okénkem našla to, co ji bavilo nejvíc v minulém povolání – práci s lidmi. Na jejím zaměstnání ji baví hlavně různorodost. „Kromě jízdenek prodáváme lidem i nápoje, podáváme informace, když to někdo potřebuje, doprovodíme ho k vlaku, samozřejmě vyřizujeme běžnou kancelářskou agendu a večer po sobě hezky uklidíme,“ vysvětluje.

Komunikace je základ 🗣

Dobrá pokladní podle ní musí být také tak trochu psycholožka. „Když přijde zákazník se špatnou náladou, snažím se mu ji alespoň trochu spravit,“ říká Monika a dodává, že připravena správně komunikovat musí být i v případě mimořádných událostí. „Někteří lidé bývají i kvůli námi nezaviněnému zpoždění ve stresu, což se promítá i do jejich komunikace. A je vážně hezké vidět člověka, který přišel s nadávkami na rtech, odcházet v naprostém klidu,“ říká Monika, která stejně jako její kolegyně absolvovala podobný kurz chování v mimořádných situacích, jakým procházejí třeba letušky. Dodejme, že dobrá pokladní musí být schopna komunikovat i s cizinci, aby se případné „ztraceno v překladu“ nezměnilo na „ztraceno na trati“. 

Text: Petr Manuel Ulrych
Foto: archiv Leo Express
Celý článek najdete v jarním vydání magazínu Leo Express.