14. 10. 2020

Vlaky mám v krvi

Jako vedoucí kabiny má Daniela Hajtolová zodpovědnost za celou vlakovou četu. Ačkoliv chtěla být v dětském věku automechaničkou, oklikou přes gastronomii se dostala až na železnici. Že jde jen o „přestupní stanici“? Kdepak. Ráda by se stala strojvedoucí!

Je to rok a půl, co Daniela Hajtolová úspěšně absolvovala školení stevardů, při kterém měla poprvé možnost detailně poznat chod vlakové jednotky. Jak však sama říká, jízdu po kolejích milovala už jako malá. Když při cestování s rodinou seděla ve vagonu, netrpělivě vyhlížela průvodčí a těšila se, až jí procvakne lístek. Aby ne. Práci na kolejích má v genech. „Jsme železničářská rodina. Nejprve babička, pak maminka a teď já,“ vypráví hrdě Daniela, kterou na pozici vedoucí kabiny baví hlavně samotná pestrost. „I když tu někdy zažíváme nesnadné situace, je každý den jiný. Jako kolektiv táhneme za jeden provaz. Všichni se snaží, aby i při práci panovala příjemná atmosféra,“ pochvaluje si kolegy a firemní kulturu. Na palubě často poznává pravidelné cestující i osobnosti z českého showbusinessu. „Ráda vzpomínám na herce Josefa Laufera nebo Martina Dejdara. Nedávno jsem obsluhovala i zpěváka Richarda Krajča,“ pochvaluje si vzácné zpestření.


OD CUKRAŘINY KE KOLEJÍM

Lásku ke strojům si vypěstovala už ve školce. Její otec se živil jako řidič z povolání, a tak s ním Daniela ráda absolvovala daleké jízdy kamionem. „Měla jsem to velmi ráda. Vážně jsem se chtěla stát automechaničkou, ale naši mi to rozmluvili a já šla studovat cukrařinu.“ Právě díky gastronomii měla možnost sbírat bohaté pracovní zkušenosti v zahraničí. Jeden rok strávila ve Švýcarsku a čtyři roky pracovala v Německu. Když se vracela do Česka a hledala vhodnou pracovní příležitost, měla jedinou podmínku: kontakt s lidmi.



ZDRAVÉ AMBICE

Daniela se zkrátka výzev nebojí. Stejně jako všechny stevardky a stevardi prošla na začátku náročným dvoutýdenním školením, ve kterém se musela naučit jak techniku vlaku a provozu na železnici, tak i jízdní tarify nebo smluvní přepravní podmínky. „Podle mě jde o ambice každého jedince. Mě motivuje osobní růst i cestující, kteří jsou s mým přístupem k práci a snad i ochotou spokojeni.“ Kdyby musela usměvavá stevardka zvolit jednu oblíbenou trasu, byla by to zpáteční z rodného Bohumína do Prahy.


Text: Martin Minha
Celý článek najdete v podzimním vydání magazínu Leo Express

Sdílejte článek:

  • 0 x

  • Zkopírovat URL