28. 6. 2019

Cestování na rozcestí

Cestování za posledních deset let prošlo cestou, která jej změnila k nepoznání. Stranou nezůstaly ani vyhlášené turistické destinace, které čelí každodennímu náporu turistů. My všichni, kdo rádi cestujeme, stojíme před rozhodnutím, kudy se dále budeme ubírat…

Známý svět antických Řeků se rozprostíral kolem „středomořského bazénku“. Staří objevitelé se na své nebezpečné cesty do neznáma vypravovali za novými horizonty a výnosným obchodem. Dnes je situace jiná. Svět je zmapovaný na Google Earth a cestování je rychlé, pohodlné a všeobecně dostupné. Nová generace cestovatelů si své cesty vybírá podle trendů na Instagramu. Vypravuje se za fotogenickým jídlem, sousedskou atmosférou, atraktivními selfi e spoty, ale třeba i street-artem a opuštěnými ruinami…

Pozor, turisté

Český paštikář je oblíbeným terčem společenského výsměchu. V době, kdy masový turismus vznikal, však neexistoval internet, nízkonákladová doprava, a tak se u nás zakonzervovaly způsoby, jak na dovolené u moře ušetřit.

Široký úsměv nám však poněkud zamrzl na rtech, protože dnes čelíme turismu mnohem hromadnějšímu. Overtourismus – čili nadměrný cestovní ruch – se nezajídá pouze stálým obyvatelům historických center měst, ale už i samotným cestovatelům. Benátky, Praha i Český Krumlov začínají střežit své brány proti nájezdům nespočetných hord turistů, kteří ničí „ducha místa“ a zanechávají po sobě spoušť. Overtourismus je mezníkem, který odstartoval éru post-turismu a rozšířil nabídku zajímavých menšinových destinací, do nichž „masáci“ obyčejně nejezdí. Hlavním městem post-turistů je bezesporu Berlín:

Ještě nedávno návštěva Berlína znamenala prohlédnout si Braniborskou bránu, televizní věž a muzejní ostrov. Dnes se většina lidí tradičním památkám vyhne, místo toho si zažijí berlínský lifestyle, fotí si graffiti, prozkoumávají undergroundovou scénu v Neuköllnu nebo nasávají sousedskou atmosféru v Kreuzburgu…

Johannes Novy

Hledači autenticity

„Jsem z Amsterdamu a vím, že devět z deseti turistů nemá ponětí o opravdovém životě ve městě,“ říká Pieter Levels. Tento digitální nomád a „kartograf“ vytvořil na platformě Hoodmaps.com „novou mapu světa“, kterou vytvářejí místní obyvatelé hojně navštěvovaných velkoměst. Nalistujete-li v tomto atlase kupříkladu polský Krakov, dozvíte se nejen to, jak se vyhnout turistickým pastím, ale i kde hledat spolupracovníky pro váš budoucí start-up. Smyslem Hoodmaps je tudíž nejen úleva přetíženým památkám, ale i snaha ukázat cestovatelům „opravdový život“ za turistickými kulisami.

„Dnešní turisté sní o autentických zážitcích,“ zdůrazňuje politoložka Debbie Lisleová, zabývající se turismem. V současném světě, podobajícím se zábavnímu parku, totiž splývá rozdíl mezi skutečným a falešným, aranžovaným a nearanžovaným, a také mezi turistou a cestovatelem.

Dobrá, ale jak z toho ven?

Vyznavači slowtravellingu z Travelbible.cz doporučují cestovat dlouze a pomalu, protože jedině tak získáte více času na pozorování detailů, přemýšlení z odstupu a rovněž navážete opravdovější vztahy s místními. Antituristé z blogu Justraveling.com se domnívají, že i v našem skrz naskrz prozkoumaném světě lze dosud objevit pustiny, černé díry a pochmurné městské kouty, kterým se turisté běžně vyhýbají. Ano, taková „opravdová“ místa skutečně existují, ale každý z nás si je musí najít sám, aniž by se přitom vydával za hranice zákona či do oblastí válečných konfliktů.

Dobrá, ale jak z toho ven?

Mezi námi ztroskotanci

Hledat útěchu v ruinách, se tak jeví jako jedna z mála anti-turistických možností. Nemusí se přitom zdaleka jednat o nebezpečný podnik, protože z trosek povstaly populární a hojně navštěvované ruin-bary. Nedaleká Budapešť je jich plná a romantika večeře při svíčkách v nich získává skutečně máchovské obrysy. Cestovatelská touha po prázdnosti, opuštěnosti a neprozkoumanosti se rovněž zhmotnila v urbexu a stále populárnějším navštěvování industriálních ruin. Pozoruhodné možnosti „urban exploration“ nabízejí například Košice či ukrajinské Mukačevo s monumentální ruinou tabákové továrny, která byla za první republiky součástí Československé tabákové režie. Do zchátralých a od pohledu nebezpečných objektů však není radno pronikat, a navíc je doceníte i z odstupu pouhým okem. Ruiny totiž od základu rozbíjejí naše zkamenělé konvence, zarůstají si, jak chtějí a vysmívají se řádu, autoritám i někdejší organizaci práce. A jako takové jsou jedním z posledních symbolů svobody.  

Post-turistický rozcestník



text: Michal Josephy

článek naleznete v letním vydání magazínu Leo Express

Sdílejte článek:

  • 0 x

  • Zkopírovat URL